Katyo, máš za sebou pátou ligovou sezónu v barvách Moravského Krumlova. Společně se svými spoluhráčkami jste vybojovaly titul vicemistryň republiky, jako první český tým vyhrály středoevropskou Superligu, kvalifikovaly se do evropské Ligy mistrů a následně se probojovaly až od finále dalšího evropského poháru Europe Trophy. Je to spousta skvělých výsledků. Dá se říct, že to byla tvoje doposud nejlepší sezóna od příchodu do České republiky?
K: Mohu s jistotou říct, že to byla nejlepší sezóna, jakou jsem kdy v MK zažila
Jak hodnotíš uplynulý rok z tvého osobního pohledu?
K: Sezóna byla fyzicky i psychicky náročná. Zápasů bylo letos víc než dost: náš první rok v Lize mistrů, který jsme bohužel nemohli odehrát v plné sestavě, těžké finále s Hodonínem a téměř okamžitě finálový turnaj Europe Trophy. Všechny tyto turnaje bych si přála zakončit jinak…Přesto bylo letos dost pozitivních momentů plných emocí. Celkově jsem s konečným výsledkem sezóny spokojena, a to jak za náš tým, tak za sebe.
V průběhu pěti odehraných sezón se ti podařilo alespoň jednou porazit v podstatě všechny hráčky ze špičky české ligy. Které výhry si ceníš nejvíce? A naopak, utkvěla ti v paměti nějaká prohra, která tě dodnes mrzí?
K: Porazit reprezentantky je vždy těžké, takže všechny zápasy, které jsem vyhrála i prohrála, pro mě měly stejnou hodnotu. Všechny byly vybojovány stejným způsobem, po kterém jsem získala mnoho cenných zkušeností. Ale jediný zápas, který si budu dlouho pamatovat, je můj rozhodující zápas proti Karin Grofové ve finále Extra ligy proti Hodonínu, ten se mi bohužel vyhrát nepodařilo porazit.
Po celou dobu svého angažmá žiješ ve Znojmě, výborně mluvíš česky. Dalo by se říct, že se zde cítíš doma?
K: „Doma“ jsem se přestala cítit ve 12 letech, kdy jsem se kvůli stolnímu tenisu přestěhovala z Kalmycké republiky do Samary, a ani teď nejsem v Samaře moc často, takže Znojmo se stalo mým třetím domovem 😀
V posledních letech je cestování z různých důvodů komplikované. Do Samary, odkud jsi do Znojma zamířila, tak v podstatě nejezdíš. Nechybí ti pravidelný kontakt s rodinou a přáteli?
K: Každý den komunikujeme prostřednictvím textových zpráv nebo videohovorů, ale někdy bych si přála vidět blízkého člověka vedle sebe, a ne jen na displeji telefonu.
V Krumlově se připravuješ už na svoji šestou ligovou sezónu? Neuvažuješ už o změně? Nelákalo by tě vyzkoušet si některou z renomovanějších evropských lig ve Francii či Německu? Anebo snad návrat domů do Ruska?
K: Budu upřímná, přemýšlela jsem o tom, ale nikdy jsem vážně neuvažovala o změně klubu. Možná ještě není ten správný čas.
Souběžně se svojí hráčkou kariérou jsi úspěšně zakončila také studium pedagogiky na magnitogorské univerzitě. Ve svých šestadvaceti letech je možná ještě příliš brzy, ale uvažovala jsi o tom, čemu by ses chtěla věnovat po skončení kariéry?
K: Vůbec netuším, co budu dělat v důchodu 😀 Samozřejmě chci hrát co nejdéle, pokud mi to životní okolnosti dovolí, ale v každém případě bych chtěla u sportu zůstat, třeba si vyzkoušet roli trenéra.
Děkujeme a do nové sezóny přejeme hodně štěstí, a to nejen za stolem! Ať se daří!
I já děkuji za rozhovor
